O nás

Smiling Sun. Nádech je inspirace. Výdech je realizace. Okolnosti mnohdy určí, co skutečně spatří světlo světa hned a co přijde později.
Náš styl však nezapadá do žádného z regálů nablýskaných módních kolekcí a slovo trend byste v našem slovníku hledali marně.
Oblečení, které vyrábíme, je osobité, inspirované tichem a vlastní fantazií. O naší tvorbě říkáme nebo spíše naše motto je: „Neděláme módu, ale oblečení pro lidi.“

Ateliér

Kvalita a tradice

Slow fashion

Recycling-upcycling

Zero-waste

Kráčet životem, jako bys nic nevěděl – kolik je Ti let, jakého jsi pohlaví, ani jak vypadáš.
Kráčet životem, jako bys byl utkaný z pavučinek, z mlhoviny, která plyne kolem a drží svůj tvar, mlhoviny, která svůj tvar ztrácí a přitom trvá, která se nakonec rozplyne, její částečky se rozptýlí 
pod slunečními paprsky…

– Deborah Loveová Annaghkeen –

Náš team

Náš team

Dana Kozáková

Dana Kozáková

módní návrhářka & zakladatelka

Jmenuji se Dana Kozáková. Žiji v malebném městě v předhůří Orlických hor, v Ústí nad Orlicí, kde máme i ateliér v překrásném prostoru, krejčovinou a řemeslem načichlý, jehož historie sahá do 20. let minulého století. Jsme v prostorech a dílně po panu krejčím Machovi, který byl vyhlášený i svojí tvorbou pro Pražský hrad. Myslím, že jsem šťastná žena, protože mohu dělat práci, která mě baví a živí, a to je v životě člověka důležitá věc.
V podstatě už na základní škole jsem věděla, že chci jít na oděvní průmyslovku. Přání se mi sice nesplnilo a na školu mě nevzali, ovšem touha vyrábět šaty nezastavila touhu, která mě hnala za snem. Bylo mi 12 let. Prázdniny jsem trávila u babičky a na návštěvě u mé tety jsem objevila slovenský časopis DIEVČA. Neměla jsem odvahu si ho od tety vypůjčit, ale pečlivě jsem si prohlédla střihové přílohy. Výsledkem byly kalhoty s bočními kapsami, v pase do gumy, střižené podle pyžama. A tak se mi v rukách zrodily první ušité kalhoty a spolu s nimi se ukázala cesta, po které jsem se rozhodla jít. Dnes už oblečení vyrábím a prodávám patnáctým rokem. Není ale pro každého. Svého zákazníka hledá obtížněji než profláklé světové značky v obchodních domech. Pořád mi to vše stojí za to, protože jsem přesvědčená o tom, že to, co dělám, je opravdová cesta. A to, co mě nejvíce baví, je zároveň i mojí živností.

Markéta Hájková

Markéta Hájková

PR, fotografka & modelka

Jmenuji se Markéta Hájková. Moje „doma“ je ve Vamberku a pracovně pendluji mezi Žamberkem a Ústím nad Orlicí. V Žamberku jsem činná v zahraniční společnosti a do ateliéru v Ústí „utíkám“ ve volném čase a tvořím společně s Dančou. Když nejsem ani tam ani tam, toulám se po horách, popřípadě sedám na bike nebo se vydám po svých, balím batoh a jdu zachytávat okamžiky, které jsou navždy pryč a nedají se zopakovat. V reálném světě „šaty“ na Ženě rozkvetou, ale v tom virtuálním musíte „něco“ použít. Fotka je médium, má něco sdělit. Pokud nenese informaci, pocit, příběh a záměr – je to „jen“ fotka. Každý kousek oblečení si v sobě nese příběh již od samého prvopočátku. Důležité by mělo být, jaký pocit má jakýkoli pozorovatel a jaký vliv na něj udělala atmosféra na fotografii, že po výrobku nakonec zatouží. Anebo tu jsem s vámi, milí, a vyřizuji vaše dotazy, objednávky. Bytí je tak nádherné. Žiji.
Již jako malá jsem trávila veškerý volný čas se svým dědečkem, který byl ve svém oboru jemný mechanik – hodinář „vyhlášený“ řemeslník. Také byl vášnivý fotograf a příležitostný malíř. Jeho nadšení jsem sdílela s ním. Ranní bosé toulky rosou… Hodiny a hodiny sezení a dívání se pod jeho ruce, kdy nefunkčním „stroječkům“ vdechoval nový život… Zavření ve staré koupelně, kde se rodily diapozitivy… Natáčení na starou kameru… Bohužel dědeček přešel na druhý břeh, už když mi bylo 10 let. Najednou tu byla veliká díra, kterou nikdo nevyplnil… Až Danča. Ta ve mně probudila touhu, touhu tvořit. Respektive já tu touhu v sobě probudila sama. Když jsem si po letech vzala herduli a vrátila se ke krajkám. Vzala desky a šla kreslit na louku. Začala fotit.
Danča jednou pronesla: „Hele Maky, jsme jak horolezci, co se občas vzájemně absolutně jistí,“ a to se nemýlila. Naše cesty se spojily před osmi lety na posledním rozloučení s naším výborným kamarádem, horolezcem, kterého si právě ty hory vzaly. A od té doby to vše nabírá na síle a plynule se vyvíjí. Já se po studiích germanistiky a romanistiky a práci v zahraničí vrátila zpět do Čech, kde mi denním chlebem byl a je elektrotechnický průmysl. Za tuto příležitost a možnost podílet se na založení dceřiné společnosti v České republice z celého srdce děkuji, ale nyní se postupně a pomalu vracím ke svým kořenům, ke své podstatě.